Komentáře k zápasům 2009/10
06.04.2010, 19:02
V dalším jarním kole fotbalového pralesa čekal plejery vranovské Jiskry ne nelehký jako spíše nevyzpytatelný soupeř a to celek Sokola Svojšín. Domácí, jenž si taky za dobu své novodobé existence, užili jednosezónní pobyt mezi smetánkou fotbalové trojky, se po jednoroční anabázi vrátili tam, kam patří a to do fotbalového pralesa a to po ne příliš oslnivých výsledcích či nějaké výrazné stopě v okresní trojce. Za hory za doly, mezi šumivými bory a to v nedělní skoro podvečer, přivítalo aktéry mistrovské řeže o první jarní body vcelku příznivé počasí a na místní poměry i skoro dokonale upravený fotbalový plácek ve sportovním areálu svojšínských sokolíků. Stopy po černé zvěři byly místními fotbalovými ochotníky a kolchozníky zahlazeny a tak se utkání mohlo odehrát bez nějakých problémů či technických komplikací. Z inventárního ampliónu vyhrávala řízná muzika, která měla zřejmě domácí nabudit k oslnivému výkonu před zraky místních, celkem sedmi fans a povzbudit je proti vranovské jiskřičce. Fotbalovou atmosféru umocňoval hustý a místy až štiplavý kouř jak jinak než inventárního grilu, na kterém se potilo pět či šest klobás. Vranovské jiskřičce se v podzimní části proti sokolíkům podařil vcelku husarský kousek, když si s nimi dokázala poradit v deseti lidech a to bez střídání - teda kromě jednotlivých postů v průběhu matche, po velmi vyzrálém a taktickém výkonu 1:0. Po úvodním hvizdu, který byl velmi velmi řízný a bylo jej slyšet na míle daleko díky dobré akustice svojšínských hvozdů, dostali výhodu výkopu domácí plejeři. Ti však míč dlouho na svých kopačkách neudrželi, dalo by se napsati, že jej okamžitě odevzdali svému soupeři. Po úvodním oťukávání, které netrvalo ani 5 minut, se plejeři jiskřičky čím dál více osmělovali a směrem k domácí brance si toho více dovolovali. Domácí zaskočeni aktivitou hostů nedokázali nic vymyslet a tak se snažili založit protikontry dlouhými nakopávanými míči směr vranovská šestnáctka. Jenže po překopnutí středových řad a to jak domácí tak soupeřovo, jejich hroty ztroskotávali na pozorně hrající obraně hostů, kterou úvod jara zachytil ve výtečné fazóně, a co prošlo vranovskou betonovou směsí s přehledem pokryly vranovské šraňky Rudy Půdy Schmida, který se po delší odmlce vrátil mezi fotbalové klacky, nutno zde podotknout, že na svůj věk i s dávkou štěstí, a ve formě, kterou ani zdaleka nepotkali vranovští útočníci. Obrana Vranováků, nejenže eliminovala útočné snahy domácích, ale dokonce se velmi aktivně zapojovala do nebezpečných kontrů. Zapojení hostující obrany do hry nebylo ve stylu domácích, tzn. nakopni a utíkej, ale ve stylu přihraj a naběhni si. Hostující celek působil oproti domácím fotbalověji, ale co mu to bylo platné, když se na úvod jara hostující šutéři nepotkali s odpovídající střeleckou potencí. V zápase bylo hosty zahozeno přehršel šancí, které by svým počtem vydali s přehledem na tři až pět dalších utkání. Úvodní poločas se nachyloval ke své minulosti a hosté se již viděli na lavičce náhradníků, aby nabrali další dech do úmorného tlaku, kterým trápili domácí plejery, když v tom, cca v 43 minutě dostali domácí v celku oprávněně výhodu standartní situace v dost nepříjemné vzdálenosti pro brankou hostů. Po precizně zahraném přímáku - kopnuto přes hostující múr, zastavila střelu domácích až síť hostující branky, byť si Ruda Půda na kožené slunce sáhnul. V hostech by se krve nedořezal, jak je ta to ne příliš uspokojivá situace zaskočila, bodejť by né, když to byla jediná střela domácích, která za celých úvodních 45 minut mířila mezi tyče a hned z toho bylo skóre 0:1 z pohledu hostů... Do druhého poločasu přichystal hostující coach hned několik změn a nutno podotknouti, že prospěšných. Na hru Vranováků střídání nemělo negativní vliv ba naopak zvýšila se údernost a důraz v útočné fázi, hra se ve středu zálohy zpřesnila a zrychlila a i křídla v záloze velmi aktivně doplňovala hostující hroty, ale ta koncovka, ta koncovka. Šancí na straně hostů přibývalo, tyče zvonily a domácí jen s vypětím všech sil cílenému tlaku hostující jedenáctky odolávali. Pomáhali si v tom všemi povolenými způsoby - střídáním, ale také se nebáli zajít za hranici fotbalových pravidel, když lovili v pestrém rejstříku nefotbalových zákroků, spíš by se dalo napsat, že zákroky patřili do kategorie jiných sportů, kde jsou zapotřebí nohy, ale rozhodně to nebyla kategorie fotbalová. Za své nefotbalové snažení byli náležitě hlavním arbitrem odměňováni. Hlavně že to všichni hosté ve zdraví přežili, dyť by mělo jít především v tom pralese udělat si tu správnou žízeň, zvlášť když je před vámi den volna a trochu potrápit své tělo - ve zdravém těle zdravý duch....hihihihi........Hosté nadále hledali skulinky v obraně domácích - a že jich bylo požehnaně - a snažili se jich využít k pohnutí skóre ve svůj prospěch. Jednu z nich se nakonec podařilo hostům využít. Po trestuhodném zaváhání domácí obrany v 83 minutě, kdy se spoléhali na svého pomezního a všichni do jednoho, včetně výtečného gólmana přestali hrát. Nechali tak za svými zády vyniknout svátečního střelce Pepé Růžičku, který si s poskytnutou životní šancí na vyrovnání chladnokrevně poradil a na tváři svých rodinných příznivců vykouzlil nefalšovaný úsměv a hlavně vlil spokojenost do vranovských srdcí po snadném, ale zaslouženém vyrovnání. Domácí pomezní, jenž bral zřejmě kursy na místní vlakové zastávce a nejednou zřejmě zaskakoval za výpravčího, když vypravoval některou soupravu společnosti ČD za svými výlety a do něhož své naději domácí vkládali, sice praporek okamžitě ostřehbitě vymrštil nad svou hlavu, ale píšťalka pozorného hlavního arbitra zůstala oprávněně němá. Domácí zaskočeni nastalou situací se po rozehrávce ve středovém kruhu snažili o rychlou odpověď a misku vah skóre převážit na svou stranu. V závěrečných minutách opět hosté trochu polevili a domácí se nastolené situace snažili využít. Míč se jim dokonce podařilo do vranovské branky doslova dokopat, ale pouze v případě, kdy jej nejprve vykopali z pevného sevření Rudovo Půdovo kladiv. Domácí útočník, tak může děkovat pouze bohu, že se mu při nešetrném zákroku podařilo zranit malíček pravé ruky gólmana a nenechal tak splašit a promluvit Rudovo kladiva. Vzniklou situaci správně vyřešil a ukončil pozorný arbitr, když ponejprve odpískal faul na gólmana a pak po rozehrání standartní situace utkání v 96. minutě ukončil. Na závěr lze konstatovat, že remíza je pro hosty přinejmenším bodovou ztrátou, vzhledem k obrazu předváděné hry, ale co by kdo dal za bod po úvodním domácím fiasku. Nyní vranovská Jiskra o víkendu zajíždí na hřiště již jistého postupujícího mančaftu Holostřev, kde se žádný bodový zisk neočekává. Případný bodový zisk se v dalším fotbalovém dění ani jednoho z mančaftů nikterak nepromítne, neboť body z tohoto mače nebudou do nadstavby A nebo B započítávány. A tak bude moci head coach Míra Klauber se sestavou zaexperimentovat a hlavně půjde o to si na na holostřevském šiškodromu zahrát fotbal a třeba i udělat i tu žízeň, i když v pondělí pro mnohé aktéry zápasu volno nebude..... 30.03.2010, 19:02 Tak se konečně bafuňáři dočkali prvního jarního výkopu a nenechali si ujít první letošní domácí zápas nevyzpytatelné jiskřičky. Neodradilo je ani aprílové počasí, které úvodu jarní části fotbalové čtyřky moc nepřálo. Na úvod jara přivítala vranovská jiskra houževnatého soupeře z nedaleké Zhoře, který nutno podotknouti, svůj kádr zkvalitnil a to především snížením věkové hranici svého mančaftu. Úvod jara z pohledu nezávislého fans, přejícímu dobrému fotbalu, zastihl herní pohodu domácích ne v nedbalkách, ale dalo by se říci, že přímo v zimním medvědím spánku. A to především jejich žalostnou koncovku. Úvodní a závěrečný hvizd, po dlouhé době alespoň průměrného rozhodčího, orámoval domácí devadesáti minutové trápení se s koncovkou. Na domácích plejerech, z nichž se někteří jedinci vraceli z několikaměsíčního a vyčerpávajícího vysokohorského soustředí ještě v den zápasu přímo do fotbalového centra ve Vranově, nebyla znát jejich drobná nerozehranost ani to, že se někteří viděli cca po čtyřech měsících. První oťukávání se se soupeřem a seznamování se s koženým sluncem, se změnilo na drtivý tlak domácích, z něhož pramenila pouze rozdupaná jedna polovina hřiště po úvodních 45 minutách. Domácí se s chutí do svého soka zakousli a svůj stisk nepovolili ani po nucené cca 10-ti minutové meteorologické přestávce - těžko odhadovat, zda-li se na žalostnou koncovku domácích nemohl ten nejvyšší fotbalový koukat, či jej domácí svým tristním nakládáním s několikaprocentními loženkami rozbrečeli, a tak seslal na vranovský plácek průtrž okořeněnou kroupami. Nepřízeň počasí vyhnala oba soupeře do sucha místního hostince - ne na jedno vod cesty, ale pouze na krátkou přestávku, aby si zřejmě domácí mohli vyjasnit své role na hřišti, se kterými k prvnímu zápasu byli nominováni domácím head koučem. Nicméně krátké pokropení živou vodou ze strany domácích se nekonalo, a ti pokračovali se zahazováním svých šancí, které se později ukázalo jako rozhodující. Trpělivý a místy bezradný sok domácích plejerů, který se po většinu času na své půly motal jako špína nad kanálem, uhájil bezbrankovou remízu po prvních 45 minutách a s evidentně větší vůli po nějakém fotbalovém výsledku ve druhém halfu hru pomalu opticky vyrovnával. To se mu dařilo především díky narušitelským brejkům. Jeden takovýto s lehkým nádechem ofsidu (pozorným domácím pomezním správně odmávaným, ale bohužel z nepochopitelných důvodů hlavním sudím neodpískaným) se mu podařilo v 60 minutě proměnit. Hosté tak dostali domácí do situace, se kterou se v jarní části setkali poprvé. Domácí pokračovali v soustavném náporu z prvního poločasu, co na tom, že prohrávali 0:1 a neustále bušili na vrata zhořské defenzivy. Ta bohužel s vynikajícím gólmanem, na kterém ani nebylo znát, že si před prvním či druhým halfem vychutnával svou zdravotní startovačku, odolávala do 80 min, než se prosadil bek domácích Ruda šimi Šimek. Ten se sestavou v průběhu zápasu prodral až na vrchol ofenzivy a po ťukesu v malém vápně překonal hostujícího čapájeva nekompromisní ranou po zemi k pravé tyči. Ani toto domácí nenakoplo k myšlence střílet na bránu hostí pokud možno po zemi ke klandrům, jenž rámují vymezený prostor pro zásah do černého. Hosté se nadechovali k dalšímu brejku a svým nákopem směr vranovská brána vybojovali roh po nešťastné teči jednoho z domácích beků. Po odvrácení rohového kopu z malýho vápna se podařilo domácím částečně ubránit, ale pouze tak nešťastně, že se dostal odražený míč k nekrytému soupeři a ten po lehkém posunutí si míče opět do malého vápna zavěsil v 82. min pohodlně do prázdné branky domácích - kde v tu chvíli byl domácí golkípr těžko i zpětně odhadovat. Špatně pokrytá standartní situace hostů domácími plejery, zejména ne ideálně vyřešení situace domácím golkíprem, který nezasáhl, byť míč prolítnul malým vápnem, spalování tisíci procentních šancí, impotence domácích útočníků, zakončování situací, byť třeba i beky či stopery (zejména v prvním halfu), ne s chladnou hlavou a ne příliš optimální řešení některých situací, třeba i standartních, kdy po rohu domácích skončil míč v zámezí, aniž by došel do prostotu před branku a kdokoli se jej dotknul, stálo domácí první jarní zápas. Nic na tom nezměnil ani pokus domácích vrhnout vše na steč alespoň o remízový bod - ba naopak byli to hosté, kteří opět po standartní situaci a několikerém dorážení a nedůslednosti domácí obrany trefili ponejprve břevno, pak gólmana a nakonec se jim podařilo upravit skóre na nelichotivých 1:3 z pohledu pro domácích. Na závěr lze konstatovat, že se fotbalové odpoledne i přes nepřízeň počasí a nelichotivý výsledek pro domácí, vcelku povedlo a že pivo ve vranovském pohostinství nic neubralo na své výtečné chuti. V místním pohostinství bylo dost času na probrání zápasu s domácími věrnými, ale také na historky o prosrané štice, o prosraném smutečným procesí či dohadách o květné neděli. Ke svému dalšímu soutěžnímu mači zajíždějí vranovští na boží hod velikonoční na horkou svojšínskou půdu, a tak si přejme, že tento fotbalový výjezd nebude okořeněn nějakou nečekanou velikonoční nadílkou pro hosty. Pokud si nadílku připraví hosté pro domácí jenom dobře , jenom dobře.
Téměř po měsíci se kolo ligové čtyřky opět zastavilo na vranovské sjezdovce....
V netradiční hodinu - v jedenáct dopoledne - přivítalo 22-ku statečných plejerů plus jejich náhradníky a hrstku hostujících fans, kteří byli vůči domácím v přesile, nevlídné, ba přímo sychravé počasí. Na poměrně pokročilou kalendářní dobu byl domácími správci sportovního areálu řádně připraven hrací plácek včetně kvalitního nalajnování. Takové to mohlo být krásné sportovní dopoledne, nebýt velmi častých a okatých přehmatů hlavního arbitra Voráčka, který do průběhu zápasu zasahoval svým osobitým stylem rozhodování. Zde nutno podotknout, že v neprospěch obou mančaftů usilujících o další tři ligové body...
Do kádru domácích se po jednozápasové odmlce, způsobené zdravotními problémy a pracovní zaneprázdněností, vrátily základní kameny a to zejména do středu zálohy. Toto bylo patrné ze hry domácích hned od úvodních minut. Míče ve středu zálohy byly domácími šutéry podrženy a nebyly okamžitě soupeřem transportovány zpět směrem do obranných řad. Jaký to rozdíl oproti minulému zápasu. Utkání se pro domácí nevyvíjelo vůbec špatně. V úvodních minutách si domácí plejeři připravovali ve středu hřiště dobrou výchozí pozici k finální zteči, jejímž vrcholem mělo být gólové vyústění. Ale bohužel ta finální fáze se po zbytek utkání ukázala býti kamenem úrazu a achylovou patou domácích. Paradoxně při tlaku domácích došlo k otevření skóre v jejich neprospěch. Z ničeho nic se hosté dostali do přečíslení, které bravurně zvládli a využili ke vstřelení úvodní branky zápasu. Toto domácí nezlomilo a nikterak ani neovlivnilo jejich psychiku. Ba naopak. Probudil se v nich BOBODU umocněn tím, že jeho původce BOBO Buben byl s nimi na hřišti a všechny své síly vrhnuli do útoku. Šancí na domácí straně přibývalo, ale bohužel branky stříleli hosté. Nna konečných poločasových 2:0 pro Ajax alias sokolíky z Trpíst upravili hosté přesně mířenou hlavičkou cca v 35 min, nutno podotknout, že Jiskra byla ve středové fázi lepším týmem, ale bohužel už tomu tak nebylo ve fázi útočné a ani oproti minulému zápasu ve fázi obranné. V obranné fázi zahráli domácí svůj standard, ve fázi záložní nadstandard, ale v útoku to byla bohužel jalovina. Útočná jalovost domácí provázela celých 225 minut - 225 min bez vstřeleného gólu. Tento time se prodloužil i o několik minut druhého poločasu nedělního mače a to až do minuty 60-té, kdy se po dravém průniku Harryho Plotra do šestnáctky hostí a jeho tvrdé přízemní střele do tyče, k odražené loptě dostal Pepi Havel a snížil na 1:2 z pohledu domácích. Domácí přeskupili řady ba došlo i ke dvěma střídání a vrhnuli všechnu svou sílu do útoku s vidinou srovnání nepříznivého skóre, ale byli to opět hosté kteří pohnuli dvakrát s ukazatelem skóre...a to v minutě 70 a 80-té. A to i když zhruba od 75-té min dohrávali pouze o desíti lidech. To Kodl Tesař, který v min 65. provolával něco o tom, že jej nemůže nic vytočit, že je klidnej a vyrovnanej, neunesl taktický faul ze strany domácích a zákeřnou hlavičkou uštědřil roztržení rtu domácího beka. Za tento unfér zákrok byl po zásluze hlavním arbitrem nekompromisně poslán pod sprchy. Ale hostujícímu týmu kupodivu tento moment v herním projevu jenom pomohl. Ke zkorigování skóre se dostali domácí bohužel až v páté minutě po dvanácté. Na konečných 2:4 výsledek kosmeticky upravil v dnešním zápase neutahatelný a energií sršící, chvilku záložník, pak útočník Bobo Buben. Ten si doslova a do písmene DOŠEL pro pokutový kop - po obkročení hostujícího beka, kdy si již připravoval míč na svou obávanou střelu, přepadl přes bekovu nohu a k údivu všech zazněl nekompromisní hvizd hlavního arbitra. Sám postižený pak nekompromisní střelou s přehledem pentli proměnil. Tímto zásahem se tak dostal do čela kanonýrů proměnivších pokutový kop. A jeho výkon? Ten byl, stejně tak jako výkon celého mančaftu, vděčným tématem pozápasové rozborky ve vranovské hospodě.
Shrnuto, podtrženo a slovy věčného kritika a polemizátora Tondy Sejkorovského - výkon celýho mančaftu se přiblížil výkonu Bohouše...."zase to byl pěší fotbal...."
Další zápas podzimu a opravdu již poslední sehraje vranovská Jiskra za 14 dní opět na svém plácku s Chodovkou, které by měla vrátil nadílku z prvního vzájemného zápasu.
Tento víkend se uskuteční pouze kondiční zápas se starou gardou Baníku Stříbro. Všichni jste zváni na legendy...Špacíra, Potužku, Halvu - Lampičku ...a spol.....
Pozápasová autogramiáda se společným focením proběhne ve sportovním areálu a přilehlém pohostinství..památníčky a foťáky sebou
02.11.2009, 21:02
....do malebných luhů a hájů - konkrétně pod hrad Krasíkov alias Švamberk, který byl založen kolem 13. století Jiřím ze Skviřína, purkrabím z Přimdy - zavál los anglického týdne fotbalové čtyřky vranovskou Jiskru na velmi žhavou půdu domácího týmu z Kokašic. Vranovská Jiskřička, jejíž záře byla v posledním zápase nemilosrdně zadupána fotbalovým umem borských sokolíků debaklem 0:9, přijela do Kokašic s velikánskou pokorou a hlavně s předsevzetím odčinit debakl, jemuž se ať už během jara či podzimu ani jednou nevyhne. Sraz před odletem byl stanoven na 13 hodinu, neboť úřední začátek byl fotbalovým svazem určen na poněkud nezvyklou dobu, tj. na 14 hodinu....ve 13:20 byli na značkách celkem tři odvážní, kteří byli odhodláni pozvednout zašlou slávu vranovské Jiskry. K nim do 13:30 přibili další. Konečný počet statečných se ustálil na 10-ti kouscích včetně staronových posil. Na stavu sestavy se podepsaly pracovní povinnosti a dále zdravotní stav ostatních plejerů. Bez šesti hráčů základní sestavy, ale zato se staronovými tvářemi odjížděla Jiskra vzdorovat vstříc svému osudu.... Domácí, řádně nažhaveni na ligový mač notně posíleni hráči z A týmu, přivítali společně s ideálním fotbalovým počasím vranováky na svém drnčáku přesně ve 14:00. Píšeme drnčáku, ne na fotbalovým place, neboť tento se od minula, byť prošel údajnou rekonstrukcí určitě ne za nezajímavé dotace, co se kvality týče, vůbec ale vůbec nezměnil. Zřejmě dotace nepadli na úrodnou půdu kam by přijít měly (že by tunel jako pod vrchem Valík?), a tak se utkání muselo odehrát na drnčáku, na který jsou vranovácí zvyklí z let předešlých. Kupodivu kvalita domácího hřiště vranovákům na jejich fotbalovosti neubrala - těch nakonec k utkání nastoupilo celých jedenáct a byli to právě vranovští, kteří se ocitli v úvodních dvou vážnějších situacích před domácí brankou a to zhruba do 15 min. Pak se miska vah zápasu jednoznačně překlopila na stranu domácích a ti již otěže zápasu ze svých rukou bohužel pro vranovské, vzhledem k jejich slepené sestavě, nepustili. Domácí šli do vedení po vlastním gólu vranováků, kdy staronový gólman dědek Ruda Puda nedostatečně odhadl hlavičku stopéra Míry Klauberů a namísto vyražení míče nad břevno, skončilo toto vyražení k překvapení všech pod břevnem vranovské branky. Domácí pokropeni živou vodou v podobě úvodní branky hosty přikovali na jejich polovině k jejich šestnáctce a ze svého sevření nemínili polevit. Vranovská obrana v průměrném věkovém složení něco kolem 50-ti let statečně vzdorovala atakům domácích junků, jejichž věkový průměr by se těžko vyhoupl přes dvacet let. Své zkušenosti a fotbalový um řádně prodali v zápase Jarda „Pašák“ Potužák, Mireček Klauber a staronový bek Petr Halva. Tyto tři pilíře drželi domácí řádně na dištanc a doslova domácí přiváděli k zoufalství, a když se k jejich bezchybné hře předal bojový duch Bobo Bubna (BOBODU), kterej sice s týmem neodjel, ale v Boru zanechal na mančaftu stopu bojovnosti, neodvíjelo se utkání pro vranovské vůůůbec špatně. K černé skvrně zápasu patřilo hlavně nezodpovědné vyloučení Herryho Plotra, kterej měl být vůdčí osobností ve středu zálohy, ale bohužel díky své labilitě byl přesným sudím do 30 min. vysypán z kokašického drnčáku. O to víc se musely vranovské šiky semknout a vložit do hry větší kus bojového srdce. A to se po celý zbytek zápasu oproti fotbalovějšímu soupeři zdařilo minimálně na 99,9 procent. Konečně byly na mančaftu znát známky zlepšení oproti minulému zápasu především v tom, že si každý hrál minimálně to, co měl a k tomu přidal i snahu pomoci a zaskočit jeden za druhého. Nicméně domácí do třicáté minuty prvního poločasu své vedení zvýraznili a to po rychlém brejku, kdy došlo ze strany hostů k trestuhodné ztrátě míče před šestnáctkou domácích. Domácí se po rychlém bezchybně provedeném brejku prosadili šťastnou střelou z hranice šestnáctky a stanovili konečný stav po prvním halvu na 2:0. Obrázek druhého poločasu se nikterak od prvního halvu nelišil. Domácí umě kombinovali, zkoušeli to individuálně, přes standardky a všemožnými způsoby, ale vranovská vozová hradba v čele s již zmiňovanými pilíři jejich atakům zkušeně odolávala. A to i v 80.min, kdy rozhodčí nařídil proti hostům, celkem oprávněně pokutový kop, za hraní rukou v pokutovém území. Nicméně domácí s ním naložili tak jak naložili a ukazatel skóre po jeho exekuci zůstal nezměněn, tudíž na poločasových 2:0. S takto lichotivým výsledkem pro hosty domácí pohnuli až v nestaveném čase, kdy se prosadili křižnou střelou z první po nádherném pasu...Konečný výsledek 3:0 v neprospěch hostů nebyl jejich ostudou, ale jejich skvělou vizitkou nezlomné vůle a píle v obranných řadách a hlavně obrazem zlepšené hry v jejich podání...
27.10.2009, 16:30
K dalšímu mistrovskému utkání zajížděli plejeři vranovské Jiskry na velmi horkou půdu k borským sokolíkům. Že ale bude pro hostující hráče borská půda až tak horká, neočekával nikdo z vranovskejch ani v těch nejčernějších snech. A že budou sokolíci ne příliš přívětivými hostiteli se dalo očekávat už od 1. září, kdy z vranovské sjezdovky odjížděli bez bodu a hlavně se čtyř gólovým přídělem. Vranovské přivítalo ideální fotbalové počasí, ale v poněkud nevhodnou hrací hodinu - utkání začínalo v 11:30, což se pro mnohé hostující plejery ukázalo jako nepřekonatelný Taxisův příkop a většinu utkání odehráli v nedbalkách a zřejmě ještě omámeni a zaslepení skoro rekordní výhrou v historii klubu z minulého hracího kola, s hlavou v oblacích. Jako první varování pro hosty měl být vstup do utkání, kdy domácí na svém hektarovém plácku vranovskou Jiskru doslova přikovali na její polovinu, ba co víc, oni jí nepustili ani z její vlastní šestnáctky. A tak se do vranovského pokutového území snášel jeden centr za druhým , ať už po standardních situacích či po velmi vydařených kombinacích ze strany domácích. No a pohroma pro vranovské nedala na sebe dlouho čekat. 5.min - 1:0...12.min...2:0....pak domácí uspokojeni velmi laciným, ale opravdu zaslouženým vedením evidentně polevili a trochu dali Jiskřičce dejchat. Ale ne zas tak, aby se mohla hra alespoň opticky vyrovnat. Když se k tomuto jevu pomalu schylovalo, byla tu minuta 32. a stav 3:0....min 45....4:0 a tak skončil první halv, během kterého domácí smázli svůj příděl z Vranova. Kdyby hostující hráči věděli, co je ještě čeká v halvu druhém, jistě by si o přestávce zašli do šatny a přinesli si sebou ručník, kterej by mohli hodit do borskej arény. Ze strany domácích došlo k logickému poločasovému střídání, ale bohužel pro hosty ne na úkor kvality, ba naopak. Kvalita kádru domácích po dvojím střídání stoupla minimálně o další dva levly. 48 min. 5:0....65min....6:0...a tak to šlo do minuty 86-té, kdy se ukazatel skóre ustálil na konečných 9:0 pro domácí. Vranovskému mančaftu bylo v sobotním polední nastaveno zrcadlo kvality, které ukázalo spoustu nedostatků v plné nahotě. Nedodržování taktických pokynů, špatná fyzička, špatný přechod z obrany do útoku, špatné bránění, špatně vyřešené herní situace jeden na jednoho. Prostě zápas blbec a všechno špatně. Jediný, kdo si držel svůj post tak jak měl, byl snad v sobotu jen gólman, ale i ten jej držel až moc důsledně a moc mančaftu při centrovaných míčích nepomohl. Obrana byla kapitolou samou pro sebe. Ze stopéra byl chvilku záložník, v jiný moment střední útočník. Stejně tak i z předstopéra, který se zřejmě shlédnul v útočných choutcích a tak po většinu zápasu odehrál spíše v linii pod dvěma útočnými hroty. Z trojčlenné zálohy snad nejpřísnější měřítko snese Milan Budků s Candátem Vencou Plocarů. O třetím do party Pavkovi nemá cenu psát, do předu jo, ale nazpátek to pokulhávalo, hlavně když se má nahánět plejer o několik generací mladší. No a dvojice hrotů byla otupena hned od začátku svou naivní hrou, kterou nepochopil snad ani nikdo z nich. Výlety do plnejch,nejlépe do čtyř bránících hráčů, opravdu nejsou typickou hrou pro vranovskou Jiskru. A tak logicky muselo dojít k tomu, že hroty byly zataveny, ale jen díky svému pobíhání mezi beky domácích. Jo a sluší se napsat ještě něco o čtvrtém záložníkovi. No kulantně napsáno, většina vranovskejch hrála v přesvědčení, že jsme si jej z Kozolup ani nepřivezli, ale že v těch Kozolupech zůstal a čeká tam na nás, až tam zase budeme hrát, ale to až příští rok na podzim. Na závěr snad jedině to, že zbytečným pokřikování po spoluhráčích, někdy i prachsprostým řvaním a nadáváním jim, se nic nevyřeší a hlavně několikrát rychleji ubývají síly. Tak příště raději mlčet, začít každý sám u sebe, když už je potřeba na někoho zařvat, tak jedině v pozitivním smyslu a na jeho podporu a ne jej schazovat na ještě hlubší dno. Vždyť fotbal je o chybách a nevěříme snad tomu, že ty chyby děláme každý z nás schválně, nebo snad někdo proti Vranovu má před zápasem vsazeno? :-) Hlavně hrát pro mančaft a ne pro sebe, jiné
angažmá si již nevykopeme a zrušením soutěže, se nic nevyřeší. Kdy a kde jinde bychom si žízeň uhnali....
19.10.2009,16:55
Podzimní kolotoč fotbalové čtyřky se nezastavil ani o tomto víkendu. K dalšímu svému mistrovskému utkání zajížděla vranovská Jiskra na horkou půdu do Horních Kozolup, do obce s bohatou kulturní a také hlavně sportovní minulostí, do obce, která byla v državí pánů z Gutštejna, ze Švamberka, ale i slavických hrabat ze Sinzendorfu. Domácí plejeři povzbuzeni bodovým úspěchem z předchozího utkání - bodem ze Zhoře - se chtěli domácím fans předvést v nejlepším světle a ukázat, že tento bodový záchvěv nebyl náhodou. To, že to nebude mít Jiskra s domácím týmem jednoduché, bylo znát hned od prvních minut nedělního mače. Ten kdo si protáhnul nedělní siestu o pár minut a k zápasu dorazil s mírným zpožděním, nestačil se divit "ukazateli" skóre. Běžela druhá minuta utkání, po nedorozumění v rozehrávce standardní situace v podání hostů - špatně pochopené autové vhazování ze strany nově objeveného záložníka Bubna, se stalo pro hostující obranu pohromou. Domácí se s autem nikterak nemazlili a dlouhým nákopem jej soupeři vrátili na jeho vlastní polovinu, což se později do dalšího průběhu utkání ukázalo jako jediná hrozba ze strany domácích, teda odkopávání míčů na vranovskou polovinu, kde se o ně měl rvát osamělý domácí útočník. Nicméně zmiňovaný odkop patřil do kategorie těch povedených a na polovině hostů si našel domácího útočníka, který si s poskytnutou šancí věděl rady...2.min. ..1:0 pro domácí. Hosté, po čtyřech minutách, domácí taktiku postavenou na překopávání středu hřiště, tudíž i vlastní zálohy, dále na tvrdém dohrávání osobních soubojů a na ne příliš kvalitním hřišti, velice rychle přečetli a jejich odpovědí domácím bylo vcelku brzké vyrovnání...7.min. - Candát Venca Plocar rána k tyči a stav utkání 1:1. Běžela minuta desátá, na levém křídle se uvolnil lehkonohý Brumla a po nezištné přihrávce Milana Budka a po "poborsku"skoro z brankové čáry u velkého vápna domácího gólmana přehodil a skóre utkání přehoupl na stranu hostů. Ti již otěže utkání nepustili a v Kozolupech si otevřeli, pro ně poněkud netypickou střelnici. Na 1:3 zvyšoval dělovkou k tyči pan Harry a na konečných poločasových 1:4 z pohledu hostů přesnou hlavičkou po skvělém centru Milana Budka upravil opět vranovskej candát Venca Plocar. Do druhého poločasu vstoupili aktivněji domácí, ale již zmíněnou taktikou hostující obranu nikterak nepřekvapili. Opět po ideálním uvolnění v 60 min. se do listiny střelců zapsal svým druhým zásahem v zápase, a také jak jinak než po "poborsku" nikým nepolapitelný Brumla. O jeho obloučcích se gólmanovi domácích zdá možná i dnes a dost možná jej dost bolí za krkem, jak se smutně ohlížel za míčem rozvlnivší jeho síť. Za stavu 1:5 se ke slovu dostali také domácí, kdy se po precizně zahraném rohovém kopu do vzduchu pověsil domácí záložník - ten musel být v šoku, jednak z toho, že se dostal k hlavičce nikým neatakován, (kde asi byl obránce?)...ale říkal Josef Růžička, že u něj stál... a hlavně z toho, že se k němu v zápase míč vůbec dostal a že jej nepřelétl. Nicméně se trefil pěkně, svou šanci nezahodil a hlavičkou pod břevno nedal hostujícímu gólmanovi žádnou šanci....2:5. Do konce utkání došlo ještě k jedné kosmetické úpravě skóre ve prospěch hostů, to když po správně nařízeném pokutovém kopu po faulu na velmi aktivního Vencu Plocara, jedenáctku s přehledem proměnil "záložník" Bobo Buben. Ten, kdyby se neobjevil jako exekutor pokutového kopu, většina hostujících hráčů by ani nevěděla, že jej svými přihrávkami na hřišti může vůbec najít. Ale za to o něm mooooc dobře věděli hostující obránci, které svými "ideálními" přihrávkami přiváděl v úžas a někdy i v šílenství. K samotnému utkání lze na konec konstatovat, že bylo řízeno z pohledu hlavního arbitra Voráčka velmi kvalitně v duchu fair play, i když chybička se sem tam vloudí, nebyla v utkání zvednuta hozená rukavice v podobě nabídky na hattrick... no a že hosté po zásluze transportují všechny tři body pod vranovskou sjezdovku. Další a neméně lehké utkání čeká Jiskřičku již tuto sobotu, kdy zajíždí poměřit své síly se Sokolíky do Boru. Utkání je naplánováno již na 11:30, tudíž je nutné se dostavit k odjezdu včas a případnou neúčast dopředu řádně omluvit.
05.10.2009, 22:22
I v deseti hráčích se dá hrát fotbal a ba dokonce se dá i vyhrát. Potvrdila to Jiskra, když oslabena zraněními a velkou marodkou, porazila Svojšín.
29.09.2009, 16:30
Bod ze soupeřova hřiště je vzhledem k výkonnosti soupeře a předváděné hře vranovských plejerů spíše ztrátou dvou bodů...byť jiskra pořád v zápase tahala za kratší konec a jenom dotahovala náskok domácích, musela se smířit jenom s jedním bodem, který v konečném zúčtování může být jen a pouze ztrátou...a nejen s bodovou ztrátou se budou muset vranovští plejeři vyrovnat při návratu na domácí hroudu...o další ztrátu na jíž tak prořídlých vranovských řadách se postaral záludný zhořský terén, ne příliš fotbalový um domácích a již tradičně slabý výkon hlavního sudího....
31.08.2009, 10:50
K dalšímu mistrovskému utkání okresní čtyřky zajížděli vranovští plejeři na horkou půdu, jako již každoročně horkého aspiranta na postup do vyšších fotbalových lovišť, trpístských sokolíků. Vlastně dnes již módně a proevropsky nazvaného klubu AJAX Trpísty... :-) Domácí, kteří jsou mužstvem velmi nevyzpytatelným a takovými turisty mezi čtyřkou a trojkou, byli na zápas velmi nažhaveni a to hlavně i díky tříbodovému zisku ze zhořské půdy. O natěšení na zápas svědčila početná ekipa plejerů - 17, kteří se k zápasu dostavili a ze které se ani na mnohé nedostalo řádnou nominací k zápasu. Vranovští přijeli povzbuzeni úvodní výhrou z domácího plácku, s pokorou a respektem k soupeři a hlavně s myšlenkami na nějaký bodový zisk, který by nemusel být v konečném zúčtování vůbec marný. Úvod zápasu začal pěkně zostra a domácí si prezentovali úvodní šancí zhruba v osmé minutě. Ale zůstalo pouze u šance. Pak se miska vah zápasu vyrovnávala a ba co víc je pozitivního, začala se naklánět na vranovskou stranu. Hosté měli ze hry daleko víc, byli aktivnější, spousty šancí si vytvořili, ale bohužel, jak se zdá, střelecký prach zřejmě na úvod sezóny zvlhnul. Nutno podotknout, že svou roli v zápase si zahrál hlavní arbitr delegovaný z domažlického fotbalového svazu a ne roli vedlejší, ale bohužel pro oba mančafty se ujal role přímo hlavní. Zřejmě chtěl uplatnit "zkušenosti" z pískání vyšších tříd a všem ukázat, kdo je na placu pánem, začal se své role hostit opravdu důsledně. Velmi nepřesné výroky, podezřele dlouhé prodlevy mezi faulem a ponechanou výhodou, otáčení zákroků atd atd. Dospělo to do takového stádia, že ani jedem z plejerů domácího či hostujícího celku nevěděl, co bude následovat, uslyšel-li hlavního arbitra zadout do velmi ostré píšťalky.... V 11. minutě se ozval hvizd a velmi udivení domácí a nejen ti sledovali, jak si to šine hlavní sudí s rukou napřaženou směrem k domácí brance s dlaní nahoru a - pokutový kop pro hosty. Ti se ho však velmi velmi zle zhostili a o metr minuli domácí kasu. Nepřesných a sporných okamžiků ze strany hlavního arbitra přibývalo, nutno podotknout, že na obou stranách. Hra neměla spád, byla rozkouskovaná. Nicméně i s tímto nešvarem a i velmi tvrdým mlatem, se kupodivu dříve a bravurně vyrovnala vranovská jiskřička. Standardních situací, ať už oprávněných, či hlavním arbitrem vymyšlených, na obou stranách přibývalo, což vyústilo v době intenzivního tlaku vranovské jiskřičky k další obráceně odpískané sporné situaci na středu hřiště. Tu domácí rozehráli dlouhým nákopem přímo na hostujícího gólmana, který bezpečně bez jediné chyby míč ukryl ve své náruči a již se jal založit další rychlý nebezpečný kontr Vranováků. V tom hvizd a sudí opět ve velkém kalupu upaloval, tentokrát k hostující brance, s paží napřaženou s dlaní nahoru....a....pokutový kop pro domácí ....5 min do konce poločasu. Nic nebyly platné dohady hostujících plejerů a to ani přes to, že ve vzduchu poletovala nejedna žlutá karta. Po zklidnění situace se dostalo hostujícímu kapitánovi vysvětlení hlavního arbitra, že v dráze letu míče viděl souboj, při kterém byl domácí hráč ztržen k zemi hostujícím obráncem a tak mu bylo zabráněno pokračovat ve hře - v pohybu na míč. Nutno tady podotknout, že jak již bylo výše uvedeno, nikdo a to ani domácí neviděli, že by míč šel na domácího útočníka. Míč šel opravdu přímo do náruče hostujícího gólmana!!!!!!!! Takže souboj viděl pouze hlavní protagonista zápasu - hlavní sudí. Domácí se pokutového kopu zhostili o něco lépe, byť si hostující gólman na míč sáhnul a vyrazil jej, bohužel jen pod břevno kasy. Po necelých pěti minutách od pokutového kopu byl první halv ukončen za stavu 1:0 pro domácí. Do druhého poločasu nastoupili domácí jako vyměněni. Byli rychlejší a asi i víc odpočatí po přestávce, kterou hlavní arbitr důsledně dodržel. Nicméně ve druhém halvu ospalá jiskřička dokázala pomalu ze spánku procitnout a opět hru vyrovnat. Optický tlak domácích pramenil pouze z nakopávaných míčů na dva hroty, o které se důsledně a velmi čistě postarali hostující beci. Nepustili je k žádné nebezpečné situaci a takové to domácí zastřelování, kdy míč minul hostující branku tu o metr, tu o dva a více...tu o deset centimetrů, nechával hostující hráče ledově klidnými, stejně tak jako občasný hvizd hlavní loutky nedělního odpoledne. Vzhledem k tomu, že i vranovští přijeli s hráči na střídání (málokdy vídaný jev), došlo k dvojímu střídání a to nejen taktickému, ale hlavně z důvodu, aby si zahráli všichni, kdo si udělali v neděli čas na zdravé proběhnutí se. Po střídání v 60.min rázem naskočil věkový průměr vranovského mančaftu o nějakých pět let a to bylo přichystáno další zvýšení věkového průměru spojené se střídáním v minutě 70. Po dvojím střídání se dostali na hřiště hned po sobě matadoři okresních trávníků. Mireček Klauber a Ruda "půda" Schmid. To už vranovské jiskřičce doutnala jen malá naděje na nějaký ten bodový zisk, a tak všechny síly vrhnula do ofenzívy. Po uvolnění na levé straně se dostal míč ve vápně k Milanovi Budků, který nikým nehlídán zachoval chladnou hlavu a to i přes to, že byl v utkání jediným napomínaným hráčem hostujícího celku, uvolnil Rudu "půdu" Schmida, a ten svou slabší levou poslal nekompromisní střelou na vzdálenější tyč utkání tři minuty před jeho koncem do remízového finále. Utkání se z povinnosti dohrálo, byť ještě nebylo o drama, a to ne fotbalové na trávníku nouze. Po faulu domácího stopera na vranovský útočný hrot došlo k mírné slovní rozepři mezi oběma aktéry, kterou ukončil hvizd hlavního arbitra. Toho na závěr komentáře pochválíme za čtyři vydařené a rozumné hvizdy. Na úvod zápasu, konec a začátek poločasu a konec utkání. Doufejme, že takových, kteří budou do hry zasahovat opravdu jen minimálně, nepřijedou si honit triko a s ambicemi vyčnívat nad oba mančafty, bude běhat po fotbalových trávnících co nejvíce, hlavně na těch čtyřkových, kde jde opravdu o to udělat si žízeň a trochu se protáhnout, a ne si nechat kurvit odpoledne. Vzhledem k vývoji zápasu došlo nakonec ke spravedlivé dělbě bodů a tak Jiskřička může v klidu, ale s pokorou nabírat síly a připravovat se na další utkání a těšit se na další vydařená utkání. To nejbližší jí čeká 13.9. v Chodové Plané - opět s dalším adeptem na postup z pralesa.... 24.08.2009, 08:50 Všichni vranovští příznivci kopané a také příznivci z blízkého i dalekého okolí se po uplynutí okurkové sezóny konečně dočkali, když se konečně zvedla opona i nad fotbalovou čtyřkou. Domácí jiskra přivítala na svém domácím plácku nevyzpytatelný mančaft sokolíků z Boru. Z nedalekého Boru do Vranova zavítalo k úvodnímu zápasu z větší části opravdové béčko s minimálními posilami z A týmu - asi čtyřmi kusy - a také s dost početnou skupinkou skalních příznivců, kteří si nechtěli nechat uniknout nedělní fotbalový double svých sokolíků..... Skoro ideální fotbalové počasí, výborně připravený plácek a i místy oku lahodící hra obou mančaftů byla odměnou dost početné návštěvě. Domácí se velmi brzo ujali vedení a nic nenasvědčovalo tomu, že by otěže zápasu přenechali hostům. Jenže po řadě neproměněných šancí z domácích kopaček přišel blesk z čistého nebe a bylo vyrovnáno na 1:1. Nicméně domácí plejeři během letní přestávky zapracovali nejen na zvýšení fyzické zdatnosti, ale také i na psychickém projevu mančaftu a tak je vyrovnání do kolen nesrazilo. Ba naopak. Stále byli pro hostující branku velkým nebezpečím a odměnou za jejich snažení byly další dva zářezy na pažbě vranovských pušek a poločasové vedení 3:1. Do druhého poločasu nastoupili domácí se slunečními brýlemi na očích a v mančaftu panovala pohoda klídek tabáček. A tak se rázem jiskra ocitla pod souvisejícím náporem sokolíků, kteří z řady šancí využili pouze jedinou ke zkorigování skóre na 2:3 z jejich pohledu. Namlsáni snížením domácího náskoku se neustále hrnuli do útoku, což byla voda na brejkový mlýn domácích plejerů. Ti se tak opět dostávali čím dál častěji před hostující branku a vystavovali tak gólmana hostů neustálé permanenci. Po obléhání borské branky a řadě standardních situací, které si domácí připravili, přibyl logicky čtvrtý zářez na vranovské pažbě asi 10 minut před koncem zápasu. Tento se ukázal být rozhodujícím jazýčkem na vahách celkem pohledného a vyrovnaného zápasu. Hosté po čtvrté brance již na úpravu skóre rezignovali a tak se posledních osm minut včetně nastavení dohrávalo pouze z povinnosti. V dalším kole zajíždí jiskra k dalším Sokolíkům, tentokrát trpístským, a nutno podotknout, že s velkou pokorou, neboť tito si poradili poměrně hladce se Zhoří, ale také ne bez šancí na nějaký bodový zisk......
Ani uplynuvší víkend se pro vranovské plejery neobešel bez fotbalu
K přátelskému utkání, díky lichému počtu účastníků fotbalové čtyřky, si vranováci pozvali stříbrskou starou gardu, která již má svou podzimní část za sebou. K utkání se v sobotu na půl třetí sešlo hráčů skoro na dvě jedenáctky. Po řádné rozcvičce se do utkání zhurta pustila vranovská omladina, která si do poločasu vybudovala poměrně nadějný náskok. Nadějný k neporušení tradice, kterou je každoroční vítězství vranovské jiskry. Postupně, jak docházelo v průběhu prvního poločasu k doplňování jednotlivých řad staré gardy o nové tváře, zvyšovala se kvality jejich hry a k ustalování skóre. Do poločasu se zastavilo na dílčích 5:1 pro Vranováky. Po změně stran nakláněli misku vah na svou stranu hosté a to i díky faktu, že druhý poločas hráli z kopce. Gólů přibývalo po poměrně vypilovaných akcích, za něž by se nemusely stydět ani mančafty z vyšších tříd. Hosté snížili na dílčích 5:4, a když už se zdálo, že se dočkaj vyrovnání, domácí zabrali a posunuli skórem opět ve svůj prospěch na 7:4. Pak došlo k dalšímu zkorigování na 7:6, ale domácí drama nepřipustili a upravili na konečných 9:6 razantní hlavičkou pod nohy hostujícího gólmana. Po zápase došlo k tradičnímu podání si rukou, ale bohužel na výměnu dresů nebyl pro samotnou zimu čas. A tak po rychlém převlečení do hodobóžových šatů zasedli nejen domácí plejeři k pozápasové žranici. Pro tu bylo připraveno moře piva a jiného vytříbeného alkoholu - převážně pražské vodky, rumu, ale především vynikajícího zvěřinového guláše od mistra kuchaře Venci Plocara staršího - za což mu patří velikánský dík - jemuž zdatně při přípravě sekundovali Venca Candát Plocar mladší a dědek Ruda Puda. Ti měli prej na starost loupání cibule, přikládání do kamen a kuželky v base.Těch nakonec padlo celejch 20. Po guláši bylo připraveno 2 kg tataráku a asi 20 litrů opět jak jinak než vynikající česnečky opět z dílny Venci Plocara. Ta některým přišla k duhu hlavně v denních nedělích hodinách. Pozápasové posezení se velmi zdařilo, nutno konstatovat, že kdyby to odsejpalo některým jedincům na hřišti jako při divočáko - prasečích a hovězích hodech, to by se to pak hrálo....
Tak se konečně bafuňáři dočkali prvního jarního výkopu a nenechali si ujít první letošní domácí zápas nevyzpytatelné jiskřičky. Neodradilo je ani aprílové počasí, které úvodu jarní části fotbalové čtyřky moc nepřálo.
Na úvod jara přivítala vranovská jiskra houževnatého soupeře z nedaleké Zhoře, který nutno podotknouti, svůj kádr zkvalitnil a to především snížením věkové hranici svého mančaftu. Úvod jara z pohledu nezávislého fans, přejícímu dobrému fotbalu, zastihl herní pohodu domácích ne v nedbalkách, ale dalo by se říci, že přímo v zimním medvědím spánku. A to především jejich žalostnou koncovku. Úvodní a závěrečný hvizd, po dlouhé době alespoň průměrného rozhodčího, orámoval domácí devadesáti minutové trápení se s koncovkou. Na domácích plejerech, z nichž se někteří jedinci vraceli z několikaměsíčního a vyčerpávajícího vysokohorského soustředí ještě v den zápasu přímo do fotbalového centra ve Vranově, nebyla znát jejich drobná nerozehranost ani to, že se někteří viděli cca po čtyřech měsících. První oťukávání se se soupeřem a seznamování se s koženým sluncem, se změnilo na drtivý tlak domácích, z něhož pramenila pouze rozdupaná jedna polovina hřiště po úvodních 45 minutách. Domácí se s chutí do svého soka zakousli a svůj stisk nepovolili ani po nucené cca 10-ti minutové meteorologické přestávce - těžko odhadovat, zda-li se na žalostnou koncovku domácích nemohl ten nejvyšší fotbalový koukat, či jej domácí svým tristním nakládáním s několikaprocentními loženkami rozbrečeli, a tak seslal na vranovský plácek průtrž okořeněnou kroupami. Nepřízeň počasí vyhnala oba soupeře do sucha místního hostince - ne na jedno vod cesty, ale pouze na krátkou přestávku, aby si zřejmě domácí mohli vyjasnit své role na hřišti, se kterými k prvnímu zápasu byli nominováni domácím head koučem. Nicméně krátké pokropení živou vodou ze strany domácích se nekonalo, a ti pokračovali se zahazováním svých šancí, které se později ukázalo jako rozhodující. Trpělivý a místy bezradný sok domácích plejerů, který se po většinu času na své půly motal jako špína nad kanálem, uhájil bezbrankovou remízu po prvních 45 minutách a s evidentně větší vůli po nějakém fotbalovém výsledku ve druhém halfu hru pomalu opticky vyrovnával. To se mu dařilo především díky narušitelským brejkům. Jeden takovýto s lehkým nádechem ofsidu (pozorným domácím pomezním správně odmávaným, ale bohužel z nepochopitelných důvodů hlavním sudím neodpískaným) se mu podařilo v 60 minutě proměnit. Hosté tak dostali domácí do situace, se kterou se v jarní části setkali poprvé. Domácí pokračovali v soustavném náporu z prvního poločasu, co na tom, že prohrávali 0:1 a neustále bušili na vrata zhořské defenzivy. Ta bohužel s vynikajícím gólmanem, na kterém ani nebylo znát, že si před prvním či druhým halfem vychutnával svou zdravotní startovačku, odolávala do 80 min, než se prosadil bek domácích Ruda šimi Šimek. Ten se sestavou v průběhu zápasu prodral až na vrchol ofenzivy a po ťukesu v malém vápně překonal hostujícího čapájeva nekompromisní ranou po zemi k pravé tyči. Ani toto domácí nenakoplo k myšlence střílet na bránu hostí pokud možno po zemi ke klandrům, jenž rámují vymezený prostor pro zásah do černého. Hosté se nadechovali k dalšímu brejku a svým nákopem směr vranovská brána vybojovali roh po nešťastné teči jednoho z domácích beků. Po odvrácení rohového kopu z malýho vápna se podařilo domácím částečně ubránit, ale pouze tak nešťastně, že se dostal odražený míč k nekrytému soupeři a ten po lehkém posunutí si míče opět do malého vápna zavěsil v 82. min pohodlně do prázdné branky domácích - kde v tu chvíli byl domácí golkípr těžko i zpětně odhadovat. Špatně pokrytá standartní situace hostů domácími plejery, zejména ne ideálně vyřešení situace domácím golkíprem, který nezasáhl, byť míč prolítnul malým vápnem, spalování tisíci procentních šancí, impotence domácích útočníků, zakončování situací, byť třeba i beky či stopery (zejména v prvním halfu), ne s chladnou hlavou a ne příliš optimální řešení některých situací, třeba i standartních, kdy po rohu domácích skončil míč v zámezí, aniž by došel do prostotu před branku a kdokoli se jej dotknul, stálo domácí první jarní zápas. Nic na tom nezměnil ani pokus domácích vrhnout vše na steč alespoň o remízový bod - ba naopak byli to hosté, kteří opět po standartní situaci a několikerém dorážení a nedůslednosti domácí obrany trefili ponejprve břevno, pak gólmana a nakonec se jim podařilo upravit skóre na nelichotivých 1:3 z pohledu pro domácích. Na závěr lze konstatovat, že se fotbalové odpoledne i přes nepřízeň počasí a nelichotivý výsledek pro domácí, vcelku povedlo a že pivo ve vranovském pohostinství nic neubralo na své výtečné chuti. V místním pohostinství bylo dost času na probrání zápasu s domácími věrnými, ale také na historky o prosrané štice, o prosraném smutečným procesí či dohadách o květné neděli. Ke svému dalšímu soutěžnímu mači zajíždějí vranovští na boží hod velikonoční na horkou svojšínskou půdu, a tak si přejme, že tento fotbalový výjezd nebude okořeněn nějakou nečekanou velikonoční nadílkou pro hosty. Pokud si nadílku připraví hosté pro domácí jenom dobře , jenom dobře.
V dalším jarním kole fotbalového pralesa čekal plejery vranovské Jiskry ne nelehký jako spíše nevyzpytatelný soupeř a to celek Sokola Svojšín. Domácí, jenž si taky za dobu své novodobé existence, užili jednosezónní pobyt mezi smetánkou fotbalové trojky, se po jednoroční anabázi vrátili tam, kam patří a to do fotbalového pralesa a to po ne příliš oslnivých výsledcích či nějaké výrazné stopě v okresní trojce.
Za hory za doly, mezi šumivými bory a to v nedělní skoro podvečer, přivítalo aktéry mistrovské řeže o první jarní body vcelku příznivé počasí a na místní poměry i skoro dokonale upravený fotbalový plácek ve sportovním areálu svojšínských sokolíků. Stopy po černé zvěři byly místními fotbalovými ochotníky a kolchozníky zahlazeny a tak se utkání mohlo odehrát bez nějakých problémů či technických komplikací. Z inventárního ampliónu vyhrávala řízná muzika, která měla zřejmě domácí nabudit k oslnivému výkonu před zraky místních, celkem sedmi fans a povzbudit je proti vranovské jiskřičce. Fotbalovou atmosféru umocňoval hustý a místy až štiplavý kouř jak jinak než inventárního grilu, na kterém se potilo pět či šest klobás. Vranovské jiskřičce se v podzimní části proti sokolíkům podařil vcelku husarský kousek, když si s nimi dokázala poradit v deseti lidech a to bez střídání - teda kromě jednotlivých postů v průběhu matche, po velmi vyzrálém a taktickém výkonu 1:0.
Po úvodním hvizdu, který byl velmi velmi řízný a bylo jej slyšet na míle daleko díky dobré akustice svojšínských hvozdů, dostali výhodu výkopu domácí plejeři. Ti však míč dlouho na svých kopačkách neudrželi, dalo by se napsati, že jej okamžitě odevzdali svému soupeři. Po úvodním oťukávání, které netrvalo ani 5 minut, se plejeři jiskřičky čím dál více osmělovali a směrem k domácí brance si toho více dovolovali. Domácí zaskočeni aktivitou hostů nedokázali nic vymyslet a tak se snažili založit protikontry dlouhými nakopávanými míči směr vranovská šestnáctka. Jenže po překopnutí středových řad a to jak domácí tak soupeřovo, jejich hroty ztroskotávali na pozorně hrající obraně hostů, kterou úvod jara zachytil ve výtečné fazóně, a co prošlo vranovskou betonovou směsí s přehledem pokryly vranovské šraňky Rudy Půdy Schmida, který se po delší odmlce vrátil mezi fotbalové klacky, nutno zde podotknout, že na svůj věk i s dávkou štěstí, a ve formě, kterou ani zdaleka nepotkali vranovští útočníci. Obrana Vranováků, nejenže eliminovala útočné snahy domácích, ale dokonce se velmi aktivně zapojovala do nebezpečných kontrů. Zapojení hostující obrany do hry nebylo ve stylu domácích, tzn. nakopni a utíkej, ale ve stylu přihraj a naběhni si. Hostující celek působil oproti domácím fotbalověji, ale co mu to bylo platné, když se na úvod jara hostující šutéři nepotkali s odpovídající střeleckou potencí. V zápase bylo hosty zahozeno přehršel šancí, které by svým počtem vydali s přehledem na tři až pět dalších utkání. Úvodní poločas se nachyloval ke své minulosti a hosté se již viděli na lavičce náhradníků, aby nabrali další dech do úmorného tlaku, kterým trápili domácí plejery, když v tom, cca v 43 minutě dostali domácí v celku oprávněně výhodu standartní situace v dost nepříjemné vzdálenosti pro brankou hostů. Po precizně zahraném přímáku - kopnuto přes hostující múr, zastavila střelu domácích až síť hostující branky, byť si Ruda Půda na kožené slunce sáhnul. V hostech by se krve nedořezal, jak je ta to ne příliš uspokojivá situace zaskočila, bodejť by né, když to byla jediná střela domácích, která za celých úvodních 45 minut mířila mezi tyče a hned z toho bylo skóre 0:1 z pohledu hostů...
Do druhého poločasu přichystal hostující coach hned několik změn a nutno podotknouti, že prospěšných. Na hru Vranováků střídání nemělo negativní vliv ba naopak zvýšila se údernost a důraz v útočné fázi, hra se ve středu zálohy zpřesnila a zrychlila a i křídla v záloze velmi aktivně doplňovala hostující hroty, ale ta koncovka, ta koncovka. Šancí na straně hostů přibývalo, tyče zvonily a domácí jen s vypětím všech sil cílenému tlaku hostující jedenáctky odolávali. Pomáhali si v tom všemi povolenými způsoby - střídáním, ale také se nebáli zajít za hranici fotbalových pravidel, když lovili v pestrém rejstříku nefotbalových zákroků, spíš by se dalo napsat, že zákroky patřili do kategorie jiných sportů, kde jsou zapotřebí nohy, ale rozhodně to nebyla kategorie fotbalová. Za své nefotbalové snažení byli náležitě hlavním arbitrem odměňováni. Hlavně že to všichni hosté ve zdraví přežili, dyť by mělo jít především v tom pralese udělat si tu správnou žízeň, zvlášť když je před vámi den volna a trochu potrápit své tělo - ve zdravém těle zdravý duch....hihihihi........Hosté nadále hledali skulinky v obraně domácích - a že jich bylo požehnaně - a snažili se jich využít k pohnutí skóre ve svůj prospěch. Jednu z nich se nakonec podařilo hostům využít. Po trestuhodném zaváhání domácí obrany v 83 minutě, kdy se spoléhali na svého pomezního a všichni do jednoho, včetně výtečného gólmana přestali hrát. Nechali tak za svými zády vyniknout svátečního střelce Pepé Růžičku, který si s poskytnutou životní šancí na vyrovnání chladnokrevně poradil a na tváři svých rodinných příznivců vykouzlil nefalšovaný úsměv a hlavně vlil spokojenost do vranovských srdcí po snadném, ale zaslouženém vyrovnání. Domácí pomezní, jenž bral zřejmě kursy na místní vlakové zastávce a nejednou zřejmě zaskakoval za výpravčího, když vypravoval některou soupravu společnosti ČD za svými výlety a do něhož své naději domácí vkládali, sice praporek okamžitě ostřehbitě vymrštil nad svou hlavu, ale píšťalka pozorného hlavního arbitra zůstala oprávněně němá. Domácí zaskočeni nastalou situací se po rozehrávce ve středovém kruhu snažili o rychlou odpověď a misku vah skóre převážit na svou stranu. V závěrečných minutách opět hosté trochu polevili a domácí se nastolené situace snažili využít. Míč se jim dokonce podařilo do vranovské branky doslova dokopat, ale pouze v případě, kdy jej nejprve vykopali z pevného sevření Rudovo Půdovo kladiv. Domácí útočník, tak může děkovat pouze bohu, že se mu při nešetrném zákroku podařilo zranit malíček pravé ruky gólmana a nenechal tak splašit a promluvit Rudovo kladiva. Vzniklou situaci správně vyřešil a ukončil pozorný arbitr, když ponejprve odpískal faul na gólmana a pak po rozehrání standartní situace utkání v 96. minutě ukončil.
Na závěr lze konstatovat, že remíza je pro hosty přinejmenším bodovou ztrátou, vzhledem k obrazu předváděné hry, ale co by kdo dal za bod po úvodním domácím fiasku. Nyní vranovská Jiskra o víkendu zajíždí na hřiště již jistého postupujícího mančaftu Holostřev, kde se žádný bodový zisk neočekává. Případný bodový zisk se v dalším fotbalovém dění ani jednoho z mančaftů nikterak nepromítne, neboť body z tohoto mače nebudou do nadstavby A nebo B započítávány. A tak bude moci head coach Míra Klauber se sestavou zaexperimentovat a hlavně půjde o to si na na holostřevském šiškodromu zahrát fotbal a třeba i udělat i tu žízeň, i když v pondělí pro mnohé aktéry zápasu volno nebude.....